Běžkařské elementarity: Mazat, či nemazat, to je, oč tu běží

Foto: SNOWbiz

Nebude zde řeč o echt nemazacích nanotechnologiích – nýbrž běžných grafitových skluznicích, které žízní po mastnotě skluzných parafínů, bez nichž vysychají do asi padesáti odstínů šedi. Před několika lety vzrušila svět běžeckého lyžování jistá skandinávská univerzitní studie a z ní vyplývající vskutku bludařská otázka.

V roce 2011 opublikovalo několik švédských novin vědeckou studii Leonida Kuzmina z Mid Sweden University v Sundsvallu (lze ji vygooglovat), kacířsky konstatující, že závodící, natož rekreační běžec na lyžích nemá praktický důvod, aby své lyže mazal skluzným voskem. Ve studii z údajně provedených vlastních testů dedukoval, že nemazané běžky klouzají srovnatelně rychle jako ty řádně naparafínované po několika kilometrech jízdy, kdy se zažehlená vrstva ojede. (Plus se nebude zatěžovat životní prostředí a ohrožovat zdraví servismanů coby extra benefity.)

Jeho veřejný výstup vybudil v oboru netušené emoce, nepřekvapivě zejména mezi výrobci vosků a obchodníky. Otevřel totiž Pandořinu skříňku: znamená to snad, že veškeré ty tuny vosku, jež byly v průběhu dekád zažehleny do milionů skluznic, se měly ukázat jen promarněným časem a vyhozenými penězi?

Nakolik jsem z definice příznivcem kontroverzního před šablonovitým a dogmatickým, nemyslím si to. Pokud nic jiného (stačí si však stoupnout na suché lyže na většinu typů nově napadlého mokrého sněhu a vychutnat si takový zážitek na vlastní kůži), pak Kuzminovým sugestivním proklamacím oponují tisíce hodin strávených servismany, trenéry i závodníky při rutinním testování lyží těsně před závodem, které v daný den pojedou nejrychleji. Zdravý rozum nepochybuje o tom, že kdyby zjistili, že nemazané lyže jsou stejně rychlé jako pečlivě naparafínované, radši zůstanou během těch mrazivých černých rán ještě spát (anebo by se věnovali jiným důležitým věcem).

Což ale jako pádný argument zní poťouchle, uznávám. A vpravdě, asi bych se nad touto tematikou vůbec nerozepisoval, kdybych čas od času nenarazil na totožné zpochybňování významu mazání od rekreačních běžkařů (a vím, že vážně míněné).

Proč bychom si tedy měli parafínovat skluznice? Reflexní odpověď zní, že lyže pak pojedou líp a rychleji. Jak ale jejich skluz ve skutečnosti funguje?

Když vaše lyže klouže po sněhu, tření její skluznice o sněhový povrch vytváří slaboučkou vrstvu vody, po níž vlastně lyže klouže. Parafín, který máte ve skluznici, pomáhá formovat tuto vlhkost do podoby kulatých kapek, po nichž to krásně klouže, oproti souvislému vodnímu filmu, který by způsobil brzdivé přicucnutí lyže. Znamená to, že vosk působí hydrofobně, tedy že odpuzuje vodu rozdělením ji na kapičky, které pak běžecká lyže snáz přejede.

Důvod, proč existuje taková obsáhlá škála různých vosků, je prozaický: sníh nikdy nezůstává stejný – mění se den ze dne, dokonce hodinu od hodiny. Nový sníh má jinou charakteristiku než ten, který už na zemi pár dní leží. Sníh ve studeném počasí má v sobě míň vlhkosti než v teplejším. Co nejvíc přiblížit vhodný typ vosku danému charakteru sněhu je pro docílení maximální rychlosti skluzu lyže zásadně důležité.

Dražší fluorokarbonové vosky kloužou po kapkách ještě líp než levnější hydrokarbonové. Striktně nahlíženo, fluorokarbon už není vosk, spíš suchý lubrikant s velmi nízkým koeficientem tření a současně výbornou voduodpuzující schopností.

Správně namazaná skluznice tak má na rychlost lyže významný vliv. Servismani vědí, že přidáním fluorokarbonového prášku přes hydrokarbonový vosk zlepší rychlost lyže o víc než 10 procent. Znamená to, že pokud závodník ujede pětikilometrovou trať za 15 minut, s dobře napráškovanými lyžemi z toho může být 13 minut. Možná až takto dramatický efekt pokaždé nenastane, ale sám si z okruhů NORDIC skitestu pamatuju a stále dál si ověřuju, že projet je mírným tempem nenamazanými lyžemi a optimálně namazanými obvykle znamená minutu rozdílu na necelých dvou kilometrech testovací trati.

Voskování také chrání skluznici lyže. Když je naparafínujete a vosk nestáhnete, velmi zpomalíte oxidační proces vysychání skluznice. Do vyschlé skluznice se vosk nedokonale vpíjí i se tam tak dlouho neudrží, než když je díky častému voskování dokonale mastná. A jakmile se skluzný vosk na trati začne ojíždět, lyže začne zpomalovat. Proto servismani parafínují závodní lyže svých svěřenců neustále dokola, nezávisle, zda na nich závodník lyžuje či ne. A proto každý slušný lyžař své běžky na jaře zaletňuje tlustou vrstvou zažehleného, ale nestáhnutého parafínu.

Snad takto postavená argumentace bude mít hlavu a patu i pro výše vzpomenuté rekreační pochybovače.

Nenaparafínovat si lyže je pro mě stejně divné, jako vyjet si na kole či koloběžce s podhuštěnými, měkkými koly. Podobně jako na nenamazaných lyžích – dá se na tom jet, ale zážitek se správně nafouklými koly chutná dočista jinak. A zejména pro ten já lyžuju.

Předchozí článekHledání nových lyžařů: Nejsou lidi
Další článekÚdržba zasněžovací techniky
Tom Řepík
Zakladatel a šéfredaktor projektu SNOWbiz, dlouholetý autor magazínu SNOW, organizátor prvního testu běžek v ČR, NORDIC skitestu. Lyžař-srdcař milující stromy, western a Ameriku 20. století. Je předním oborovým opinion makerem a průkopníkem zodpovědného marketingu v tuzemské horské branži. Prosazuje udržitelnost jako důležitý PR nástroj; zasazuje se o kultivaci vztahů všech klíčových zájmových skupin v odvětví – turistů, provozovatelů, ochranářů, marketérů, developerů, managementu a legislátorů – a jejich odlišných vlivů na prostředí hor.