Bikeparky nové generace: Nahoru dolů

Foto: Whistler Mountain

Typické horské středisko disponuje ideálním prostředím pro provoz sjezdového bikeparku. Žádný, natož povedený, však nevznikne přes noc. Existuje řada faktorů, které by měl skiresort posoudit předtím, než se do výstavby nového či adaptace stávajícího bikového provozu rozhodne pustit.

Úspěšně provozovaný veřejný sjezdařský areál musí uspokojit cyklonávštěvníky všech dovednostních úrovní, nejen otrlé profíky. Citlivě vyvážená nabídka trailů co do typu i náročnosti pomáhá získávat nové a udržet si stávající zákazníky. Onu vyváženost je třeba nejen vhodně nastavit, ale posléze i korektně propagovat. Dlouhá léta byl sjezdový biking spojován výhradně s náročnými, vysoce sportovními singltreky a tento odrazující stereotyp prozatím zhusta přežívá v hlavách laické veřejnosti dál.

Odstupňovaná rozmanitost moderně konstruovaných tratí, zevrubný výukový program a komplexní zázemí jsou klíčovými stavebními kameny úspěšného soudobého bikeparku, generujícího tržby od vracejících se zákazníků a představujícího udržitelně ziskovou složku mimozimního programu horského střediska.

Ambiciózní areály dnes mají možnost inspirovat se od dlouhé řady úspěšných průkopníků; proč ne třeba od největšího a nejslavnějšího horského bikeparku planety v kanadském Whistleru, v jehož DNA je už od devadesátých let výrazně autorsky podepsán Tom Pro alias pan Tomáš Procházka, český emigrant z osmašedesátého, místními přezdívaný neoficiálním starostou Whistleru. A ač jakoukoli oborovou celebritou osobně natrasované lajny stěží kdo jiný otrocky zduplikuje do vlastní topografické situace, domnívám se, že následující pravidla lze považovat za univerzálně platná pro aspirující bikeparky většiny tradičních horských středisek.

Realisticky posuďte vlastní situaci
Proč se váš bajkový provoz dosud adekvátně nerozvíjel? Problém může zčásti tkvět v historicky zažitém vnímání veřejnosti, že bikové sjezdaření je extrémně riskantní aktivita vyhrazená kaskadérům bez špetky pudu sebezáchovy. Podobné předsudky pochází z pionýrské éry devadesátých let, kdy sportovní sjezdařské tratě nezřídka sledovaly spádnici strmým terénem plným překážek a skoků. Stále víc středisek ale dnes staví a propaguje bikeparky záměrně projektované způsobem, aby vyhověly návštěvníkům všech dovednostních kapacit.

Chcete-li zdůraznit univerzální charakter svého moderního bikeparku, konzistentně používejte takový vjem i ve svém marketingu. Představa, kterou příjemci v jeho mysli vytvoříte, by měla co nejvěrněji reprezentovat jeho následnou vlastní zkušenost. Prakticky to znamená, že byste měli fotit a natáčet (reálné!) scény (reálných!) rodin účastnících se lekcí a bez stresu sjíždějících začátečnické terény a tento obsah zveřejňovat ve všech dostupných mediálních výstupech, včetně tradičního printu (v tiskovinách i na statických plochách uvnitř i vně provozoven). Pokud váš marketing ponese takovýto civilně přijatelný leitmotiv (namísto pohříchu často zneužívaných, nevěrohodných adrenalinových scén, s nimiž se málokdo osobně ztotožní), výsledkem by měl být spokojený zákazník opouštějící váš bikepark s úsměvem a záměrem dobrovolně přijet znovu. Zároveň tím vychováváte potenciálního ambasadora pro jeho nově objevenou sportovní aktivitu – a současně i váš areál.

Kritickým testem zvolené marketingové strategie pak bude vaše schopnost takového zákazníka udržet a proměnit jej v pravidelně se vracejícího letního sezónkáře. Nemlich to stejné, o co se pravděpodobně snažíte v zimě (či byste měli).

Budujte areál pro soudobé návštěvníky
Opět jako v lyžování – tento základní nárok už nikdy nikam nezmizí: váš bikepark by měl co nejlépe uspokojit každého návštěvníka a nabízet traily pro všechny dovednostní skupiny. Vlastní náročnost terénu je jedním z pochopitelných aspektů; neméně důležitým ohledem je i typ sjezdové trasy.

Na základní bázi se v bikeparcích rozlišují přírodní a freeridové tratě. Přírodní jsou typické staromódní singltreky, jež se budovaly – obvykle ručně – od počátků bikového sportu. Běžně bývají plné kořenů, kamení, mají své prudké a členité pasáže a obecně na jezdce kladou nemalé technické nároky. Naproti tomu freeridové tratě jsou budovány strojově a jsou základem moderních bikeparků nové generace. Bývají širší, mají hladší povrch a celková jízda po nich je plynulejší než v přírodních sjezdech. Pro většinového návštěvníka bude jízda v takovýchto flowtrailech méně odrazující a nováčkům pomůže postupně se zlepšovat v dovednostech.

Každý bikepark, ať už nový či existující, by měl nabídnout aspoň tři freeridové trasy plus oddělenou oblast pro výuku a trénink techniky jízdy typu pumptrack. Vše dimenzované v dostatečné variabilitě pro jezdce každé dovednostní úrovně.

Bazírujte na rozmanitosti
Nejdůležitější typ trati z celého bikeparku? Začátečnická. Komfortně široká, rozumně plynulá s jen umírněnými vlnami, minimalizovanými skoky (s možností jejich úplné eliminace objetím) a dalšími základními překážkami. Sklon by měla mít velmi mírný, kolem 5 stupňů. Takový typ trati bude lákat rodiny, děti, školy i všechny ostatní – zkrátka kompletní bikerskou populaci. Začátečnické terény jsou základním kamenem a jejich vhodný mix pak akcelerátorem jakéhokoli budoucího rozvoje bikeparku v následujících letech.

Neznamená to, že středisko by mělo ignorovat či zanedbávat organické, přírodní stezky; jen zdravý mix přírodních a freeridových trailů nejlépe zajistí, že se do bikeparku budou opakovaně vracet návštěvníci všech skupin. Těžké přírodní singltreky se nicméně nikdy nestanou prostředkem, díky němuž by si nováčci bikepark oblíbili. To ostatně potvrzuje i výše zmíněný oborový guru Tom Pro: „Dobře víme, že pro úspěšnost Whistleru coby prestižního bikeparku je důležitý dostatek lehkých začátečnických tras, aby se vydělaly prachy. To nám pak umožní trasovat chuťovky pro experty.“

Zkušení jezdci by u vás měli dostat příležitost plnohodnotně se vyžít, středně pokročilí mít volbu zaexperimentovat si se skoky, začátečníkům by se pláště neměly odlepit od země po celé délce sjezdu, pokud sami nebudou chtít. Skoky, extrémně technické dropy a jiné umělé překážky by měly mít svou zřetelně nabídnutou objízdnou variantu, kudy se jim zcela vyhnout bez případných dramatických následků. Každý jediný trail může při správném designu nabídnout dobrou zábavu pro jezdce všech úrovní – to by mělo být ambicí každého moderního bikeparku. Nováčci se budou vracet, pokud jim tratě umožní plynulé zlepšování se v dovednostech. Postavte bikepark tak, aby byl přístupný všem – a zažité veřejné vnímání se začne samovolně měnit směrem od strachu k zábavě.

Nabídněte výukový program
Usnadněte příliv začátečníků nabídkou přátelsky naceněných uvítacích balíčků sestavených z pronájmu stroje, ochranných pomůcek, denního pasu a výukové lekce. Instruktoři by měli být charismatičtí, empatičtí, pochopitelně dobře vycvičení.

Pro prolomení nováčkovské bariéry strachu začněte se všemi nově příchozími na výukovém pumptracku v ploché části vašeho areálu; instruktoři v něm nejlíp zhodnotí stávající dovednosti každého jezdce, poskytnou technické tipy a navrhnou vhodný cvičební plán pro okamžitý dovednostní postup. Jakmile instruktoři naznají, že nováček je schopen pustit se do další fáze, následuje jízda lanovkou na první z nejlehčích sjezdových tratí.

Prvek výukové lekce učiňte povinným, bez nějž nepůjde na cenově zvýhodněný balíček dosáhnout. Jeho inzerovaná cena by měla nově příchozí veřejnost do bikeparku nalákat, povinná výuková lekce by pak měla jezdci poskytnout dostatečnou technickou dovednost a významně zredukovat obecně vysoké riziko prvonávštěvnického karambolu a případné újmy.

Zajistěte bezpečné označení terénu
Dává ten nejlepší smysl, aby značení bikeparku sledovalo hierarchii a design značení v ostatních částech vašeho areálu. Opět – srozumitelně označené by měly být nejen tratě podle své náročnosti, nýbrž i podle typu (terén vs. freeride). Černý přírodní sjezd vyžaduje jiné nároky na techniku a dovednosti jízdy než černý flowtrail, a dokonce i velmi zkušení bikeři budou rozdílně zběhlí v jednom či druhém typu sjezdu; označení obou musí být zřetelné a nezaměnitelné. Platí přirozeně pro všechny dovednostní barevné kategorie. Že pravděpodobně opisují symboliku značení lyžařských tratí (černá – červená – modrá – případně zelená), je jen logické. Vaši zimní návštěvníci už tuto klasifikaci znají, není důvod jim jejich vjemovou harmonii komplikovat.

Postarejte se, aby návštěvníci dobře znali podobu vašeho značení předtím, než vyjedou lanovkou k prvnímu sjezdu. Aby se vžívali do mentality stavitelů formou pokusu a omylu až v terénu, vážně nechcete. Srozumitelně komunikujte vaše značení ve všech propagačních materiálech, na webu, zakomponujte osvětu o značení tras do výukové lekce. Faktické vzorky značek vystavte v půjčovně pod kopcem a další znovu při nástupu na lanovku.

Provozujte bikepatrolu
Přinejmenším podobně jako lyžování a snowboarding, i sjezdová cyklistika je sport plný přirozeného rizika. Zdá se být téměř nevyhnutelné, že lidi ve vašem bikeparku budou přicházet k újmám; ustanovení a vybavení regulérní horské patroly pohybující se po kopci na kolech nebo koloběžkách tak bude jedním z důležitých prvků vašeho provozu.

Když se návštěvník v bikeparku zraní, rychlost a úroveň péče poskytnuté kompetentním personálem reflektuje, nakolik si areál váží svých zákazníků a nakolik seriózně se staví ke svému podnikání. Mějte k dispozici kvalitně vycvičenou patrolu v počtu adekvátním k velikosti a návštěvnosti vašeho bikeparku; tratě navrhněte tak, aby zraněný jezdec mohl být co možná nejrychleji z terénu vyzvednut a dopraven k předání zdravotní službě. V provozech se špatně dostupným, nepřehledným terénem a/nebo trpících nedostatkem sloužícího personálu může trvat až několik hodin, než se na zraněného jezdce přijde a je mu poskytnuta první pomoc.

Pravidelně hlídkující preventivní patrola je nepochybně vysoce nákladnou provozní položkou střediska; bez ní však váš bikepark riskuje ztrátu zákazníků a tržeb – nebo něco ještě horšího.

Svědomitě traily udržujte
Naučte se, jaká úroveň údržby je pro vaše jednotlivé trasy nezbytná k tomu, aby zůstaly v dobrém stavu, který nebude předmětem uživatelských stížností. Denně musí stezka vydržet stovky, v případě velkých provozů, jako je ten whistlerský, i několik tisíc průjezdů. Je pochopitelné, že frekvence a způsob údržby bude odviset od řady faktorů – zejména počasí, kvality podkladové půdy v místě, stavu erozí, výše i skladby návštěvnosti parku v daný den, mezi jinými.

Návštěvníci bikeparku budou tolerovat rozumné výkyvy v kvalitě tratí, podobně jako ti zimní tolerují rozdílnou kvalitu sněhu. Poměrně záhy se z praktického provozu ukáže, že některé tratě vyžadují významně jiný typ péče než ostatní. Ve většině bikeparků si vyžadují nejvíce pravidelné údržby pokročilé a expertní úrovně flowtrailových tras, jež vykazují nejpočetnější průjezdnost. Většina typických návštěvníků očekává, že flowtraily budou hladce vymetené odshora dolů; čím víc bude taková trať vymletá provozem bez patřičné údržby, tím víc si budou zákazníci stěžovat. Co hůř – lhostejno zda či ne přímo na místě provozovateli, málokdy opomenou ventilovat své kritické názory na internetu. Provozovatelé by měli brát v potaz každou rozumně znějící zpětnou vazbu svých návštěvníků a věnovat pozornost všem pasážím tratí, které v uživatelské kritice zazní.

Kvalita tratí nejvíc trpí v situacích, kdy jezdci potřebují náhle přibrzdit, typicky před nějakou složitou zatáčkou, jíž nelze projet v plné rychlosti jako běžnými klopenkami. V místě hromadného brždění pak první jezdci začnou vytvářet boule, které se progresivně zhoršují každým dalším průjezdem. Zvýšená údržba v těchto kritických pasážích pomůže nevzniknout spoustě návštěvnické kritiky zejména na sociálních sítích, kterou střediska nemívají jak věrohodně ospravedlnit (natož z kyberprostoru odstranit). V ideálním případě se personál zavčasu dostane k opravě všech problematických pasáží; pokud je traťových údržbářů nedostatek, prioritou musí být všechna kritická místa s vysokou průjezdností a zmíněnou kumulativní tvorbou muld.

Organické singltreky vyžadují významně menší stupeň péče, jelikož součástí uživatelské zábavy je právě překonávání nejrůznějších přírodních překážek. Údržba se v nich prakticky omezuje na spadlé stromy a větve, příliš mnoho uvolněného kamení, bláta či vody.

Poskytujte plné servisní služby
Sjezdové biky jsou vystaveny nemalému opotřebení; naštěstí jsou dnešní stroje lehčí, silnější a lépe odpružené než kola, jež byla na trhu před jen nemnoha lety. Vaše půjčovna by měla být vybavena do rozumné míry tím nejmodernějším, co trh nabízí – zastaralý a/nebo nadměrně opotřebený rentalový sortiment by se pravděpodobně záhy projevil v upadající návštěvnosti.

Pravidelná údržba strojů je klíčovým předpokladem nekomplikovaného provozu půjčovny. Redukuje nebezpečí vážnějších poruch, nezřídka spojených s nehodami v terénu a souvisejícími zdravotními újmami. Nadto umožňuje jezdcům nejlepší možnou kvalitu zážitku. Provozovatel by měl pečlivě dokumentovat technický stav své rentalové flotily včetně veškeré údržby a oprav – významně si ulehčí svou situaci v případě reklamací a pojistných případů. Nejlepší servisní technici s přehledem zvládnou průběžný servis vlastní rentalové řady střediskového bikeparku a nadto mohou nabídnout lehčí servisní zásahy a doplňkový prodej návštěvníkům s vlastními stroji.

Vybavte lanovky vhodnými nosiči
Důležitější připomínka, než vám může připadat – jde o dlouhodobě nejčastěji podceňovanou investici v moderních bikeparcích. Nevhodný způsob nakládání a vykládání kol bude mořit obsluhu na terminálech a nebude dělat dobře ani strojům. Celoodpružené bicykly mají odlišnou rámovou konstrukci od klasických MTB, jsou tu nové 29“ rozměry kol, v horách se zabydlely koloběžky s opět celým spektrem nejednotných velikostí rámů i kol, ta mohou být osazena masivními bigfat plášti. Vše toto by měl univerzální nosič zvládnout.

Uživatelsky jednoduchý nosný systém se zabezpečovací pojistkou umožní pasažérům naložit si vlastní stroj (současně budou za jeho přepravu odpovědní) a eliminuje nebezpečí zranění personálu vinou neustálé manipulace se stroji proměnlivých, předem neznámých parametrů, nezřídka improvizovaně zavěšovanými za zadní kolo na jednoduchý hák. Profesionální způsob přepravy strojů je silným vzkazem střediska směrem k zákazníkům, že si váží jejich letní návštěvy.

Poskytněte kapacitní myčku
Většina návštěvníků vašeho bikeparku bude své vlastní stroje bez nadsázky milovat. Dobře ví, že čisté součástky déle vydrží i se s nimi lépe jezdí. Ve zvlášť blátivém počasí budou chtít využívat myčku i v průběhu své návštěvy, mezi jízdami. Postavte mycí stanici poblíž spodního terminálu lanovky se stojany pro aspoň 10 strojů, které mohou být omyty naráz. Významně se tím zkrátí čekací doba na průběžné omytí a zpříjemní návštěvnický zážitek.

Jakkoli nebylo mou ambicí zkompilovat nějaký utopický svatý grál bikerského provozu ve skiareálech, mám za to, že výše vybrané tipy mohou přispět k lepší ziskovosti většiny konvenčních horskostřediskových bikeparků.