Elektrokola v býčím trendu

Foto: BM

V posledních několika letech si vydobývají elektrokola – čili e-biky – značnou pozornost, jak mezi uživateli, tak i mezi těmi, kteří je vědomě nepoužívají, ba jsou nebo byli jejich hlasitými odpůrci. V každém případě, toto nové sportovní náčiní tu zůstane, zdá se, natrvalo. Horská střediska si k elektrokolům budují svůj přístup.

Jakkoli ve většině středisek tvoří elektrokola stále jasnou minoritu „vozového parku“, řada areálů se svědomitě věnuje úpravám svých provozních režimů, aby pomohla příznivcům elektrokol bezpečně koexistovat se sjezdaři i klasickými cross-country bikery.

Trh s bicykly je miliardovým byznysem, a ačkoli elektrokola stále tvoří jen menší část prodejního koláče, jejich odbyt každoročně roste o desítky procent. Významnou cílovou skupinou uživatelů elektrokol jsou obyvatelé měst, z velké části proto, že na trekových elektrokolech dojíždí do práce; ale i klasické terénní verze e-MTB získávají na rostoucí popularitě zejména u stárnoucí generace a nově začínajících dospělých cyklistů, kteří si chtějí užít projížděk přírodním terénem bez nadměrného úsilí.

Různé přístupy
Když se prvně elektrokola začala v terénu objevovat, ve většině zemí se musela vypořádat s legálním oddělením od regulérních motorových vozidel, kterým je v řadě oblastí na státní půdě vjezd zakázán. Jednotlivá střediska pak přistupují k akceptaci elektrokol na vlastní síti stezek poměrně nesourodě.

Například coloradský Aspen Snowmass, bezpochyby jedna z prémiových severoamerických cyklistických destinací, momentálně dovoluje elektrokolům pohyb pouze po zpevněných cestách s tím, že vjezd elektrokol do jakéhokoli „měkkého“ terénu včetně lesních cest a bikerských single treků je zakázán v celé rozlehlé oblasti střediska i tamního okresu Pitkin county. Střediskové půjčovny nabízí treková elektrokola návštěvníkům, kteří chtějí prozkoumávat okolí resortu po asfaltu.

Přičemž ve středisku Red River v Novém Mexiku, rovněž poměrně populární cyklodestinaci, nejsou elektrokola příliš vidět. Podle vyjádření střediskového provozního manažera návštěvníci nejeví zřetelnou poptávku po e-kolech a z toho důvodu je žádná z tamních půjčoven nevede v nabídce (což může být jedním z důvodů jejich strohé existence v oblasti).

Pak jsou horská střediska, která se elektrokolům otevřela v plné míře – typicky kalifornský Mammoth Mountain, jedno z cyklistických eldorád, dovolující e-kolům libovolný pohyb po celé své síti 150 km stezek. Tamní marketingový manažer a bývalý profesionální snowboardista Gabe Taylor potvrzuje, že elektrokolům se na Mammothu daří: „Naši návštěvníci přijali nabídku elektrokol doslova vřele a obvykle se z vyjížděk vrací v extázi. Zpočátku jsme zaznamenali trochu averze u několika skalních bikerů, ale když viděli, že lidé na e-kolech jezdí ohleduplně a užívají si zábavy ve stejné míře jako ostatní bikeři, animosita zase rychle opadla.“

Středisko rozšířilo značení svých cyklostezek tak, aby bylo bezproblémově srozumitelné i pro nezkušené nově příchozí návštěvníky, primární klientelu elektrokol v tamních půjčovnách. „Přidali jsme spoustu místopisných cedulí i označení stezek, které slouží striktně pro sjezd. Poté jsme pro lepší srozumitelnost označili i ty obousměrné. Jinak se jezdci na elektrokolech řídí stejným značením jako ostatní cyklouživatelé,“ vysvětluje Taylor. Před svou hlavní chatou s půjčovnou pak středisko postavilo permanentní flowtrail pro elektrokola s adekvátními terénními tvary včetně malých skoků, aby si noví uživatelé mohli optimálně vyzkoušet charakter jízdy na náčiní včetně jejich specifik a limitů.

Český trh vzkvétá
I v tuzemsku odbyt elektrokol roste zhruba o třetinu až polovinu ročně. Vloni se jich prodalo přes sto tisíc s tím, že každé třetí prodané kolo mělo elektropohon. „Za posledních deset let se prodej kol s pomocným elektrickým pohonem zvýšil stonásobně. Ve srovnání s prodeji na Slovensku, v Polsku nebo Maďarsku je Česko daleko vpředu. V celém Polsku, které má čtyřikrát víc obyvatel, se vloni prodalo asi jen 30 tisíc elektrokol. V západní Evropě byl vloni podíl prodeje elektrokol asi 40 procent, což odpovídá 190 tisícům prodaných kusů v Rakousku a 1,25 milionu na německém trhu,“ hodnotil do médií středoevropskou situaci v branži tuzemský prodejce Jakub Ditrich.

Nejoblíbenější kategorií elektrokol zůstávají horská kola s podílem cca 40 procent, následovaná trekovými a krosovými elektromodely. Na rozdíl od západní Evropy se v Česku zatím nejméně daří elektrokolům s nízkým nástupem určeným zejména pro dopravu po městě, společně se skládacími elektrokoly.

Růstu počtu elektrokol by do budoucna mohlo nahrávat i postupné snižování jejich ceny. Podle Ditricha mají tuzemští zákazníci největší zájem o elektrokola v hodnotě okolo 40 tisíc korun. „Za částku do 40 tisíc korun se už dá sehnat relativně slušně mechanicky vybavené elektrokolo se středovým nebo zadním pohonem. Naopak elektrokola pod 30 tisíc bych vzhledem k předpokládané životnosti alespoň šest let nedoporučoval,“ říká Ditrich.

Mechanické vybavení je tím, co dělá na elektrokolech největší cenové rozdíly. Paradoxem je, že se to netýká elektrických komponent, ale částí, které jsou shodné s klasickými koly. Tedy hlavně prvků odpružení a materiálů, ze kterých jsou jednotlivé prvky výbavy vyrobeny. Do budoucna bude navíc čím dál tím těžší poznat, které kolo je elektrické, a které nikoliv; nejenže se elektromotory a baterie postupně integrují přímo do rámů e-biků, ale mizí z nich i ovládací displeje, jejichž funkci nahrazují mobilní aplikace.

Všichni jsou cyklisté
Projekty budování specifického terénu pro elektrokola teprve začínají ve světě klíčit. Dave Kelly, jeden ze tří zakladatelů (dalším je Čechoameričan Tom „Pro“ Procházka) whistlerské firmy Gravity Logic, která se specializuje na projektování a výstavbu bikeparků, vysvětluje: „Jako budovatelé tratí jsme museli začít brát existenci elektrokol v potaz, ale na našem pojetí bikového sjíždění se nic moc nezměnilo. Postavili jsme několik tratí speciálně pro elektrokola pro soukromé klienty, kde jsme aplikovali dost specifických a unikátních zřetelů. V zásadě, všechny přechody a překážky stavíme pro elektrokola volnější, s většími rádiusy. Největší rozdílnosti najdete ve výjezdech do kopců. Běžná stoupání pro MTB děláme mezi 4 a 10 procenty sklonu, pro elektrokola pak mohou být skoro dvojnásob strmější.“

„V této fázi vývoje nám nedává smysl vymýšlet a stavět specifické sjezdové tratě pro elektrokola. Toto vybavení se stále překotně vyvíjí a dál bude – jak v ohledech hmotnosti, tak i výkonnosti. Dá se však očekávat, že v budoucnu budou střediska chtít řešit výstavbu trailů specificky pro elektrokola,“ míní Kelly.

Vedle logistických aspektů váhají některá střediska přijmout plnohodnotně elektrokola z obavy, že si odradí své stávající kmenové zákazníky. Majorita lidí v odvětví se nicméně shoduje, že jakékoli případné problémy mezi uživateli elektrokol a tradiční bikerskou komunitou z většiny pochází z falešných dojmů a dezinformací. „Jak někdo, kdo se právě nechal vyvézt na kopec lanovkou, může vytáhnout prostředníček na elektrokolo? Během posledních pár let zaznamenávám zásadní posun v názorech lidí na e-biky, z pohrdání směrem k respektu, možná závisti v dobrém slova smyslu,“ dodává Dave Kelly.

Občas zaznívající ekologické námitky vůči elektrokolům rovněž vyznívají coby přehnané a neopodstatněné; e-biky nečiní systému tras žádnou újmu. Jeden ze stavitelů firmy Gravity Logic věc shrnul lapidárně: „Můj šestnáctiletý syn umí dát za uši našim tratím na sjezdovém speciálu tak, jako to nikdo na elektrokole nikdy nedokáže.“ Potvrzuje tím, co většina středisek dobře ví – že nejde o náčiní, ale uživatele.

A že by postoje ve střediscích nikdy neměly sklouznout ke konfrontačnímu posuzování „my versus oni“. Protože v jistém ohledu, všichni bychom měli být „my“.

Předchozí článekŠťastný lyžařský život Hemingwayův
Další článekJeremy Bloom: Poháněn neúspěchem
Zakladatel a šéfredaktor projektu SNOWbiz, dlouholetý autor magazínu SNOW, organizátor prvního testu běžek v ČR, NORDIC skitestu. Lyžař-srdcař milující stromy, western a Ameriku 20. století. Je předním oborovým opinion makerem a průkopníkem zodpovědného marketingu v tuzemské horské branži. Prosazuje udržitelnost jako důležitý PR nástroj; zasazuje se o kultivaci vztahů všech klíčových zájmových skupin v odvětví – turistů, provozovatelů, ochranářů, marketérů, developerů, managementu a legislátorů – a jejich odlišných vlivů na prostředí hor.