Neptejte se, co skiareál může udělat pro vás. Nýbrž co pro něj i sebe uděláte vy

Foto: Lonely Planet

Nouze o nápady, co za autentický a nevyčpělý obsah věšet na své weby a sociální sítě a neopakovat se notoricky dokola, se zdá být jednou z častých svízelí středisek.

Tématu jsem se zevrubně věnoval vloni počínaje textem Fotit trávu růst a následující nekrátkou sérií v rubrice; jeden dva náměty přidám i dnes.

Sám pokaždé resortům doporučuju přestat se trápit vymýšlením „nějakého“ obsahu – celou tuhle chiméru hodit za hlavu a jednoduše dokumentovat střediskový běžný, každodenní provoz. Nejen ten uživatelský „frontendový“, nýbrž i zákulisní, pro jistý typ zvídavých návštěvníků zvlášť atraktivní.

Takovým způsobem si resort může vybudovat a kultivovat dlouhodobé emocionální pouto se svým publikem stokrát líp a snáz, než bezduchými abstraktními posty kdoví-o-čem anebo zátopkovsky vytrvalou prodejní masírkou.

Někdy v květnu či červnu, než se na kopci jaro přelomí v léto, středisko provádí čištění svého terénu od věcí, jež na sjezdovky a průseky pod lanovkami nepatří. Optimálně s dopomocí svých srdcových lyžařů, jimž dá předem o víkendové akci avízo, a optimálně za jejich relativně hojné účasti (v reálné praxi většiny areálů nejspíš cokoli nad dva tři lidi bude hojné).

Je vhodné a ne, že ne, pověsit výsledky takové čistky (prostřednictvím pár obrázků, krátkého videa, či obého) na střediskový Facebook.

Ona spousta laických zákazníků nemá ani tuchu, že je něco takového pravidelně třeba dělat; mnoho z nich si možná napříště rozmyslí v areálu nějaký binec z rukou upustit. (A možná i jinde, než v areálu.)

Nadto, další jaro se mohou chtít připojit. Že si v takovém případě ke středisku začnou budovat zcela nový typ vztahu, je nabíledni.

Plus, samotný přehled posbíraných věcí umí být nejednou zajímavý až zábavný – to ať přes oslí můstek přejdu zpět k onomu kýženě netuctovému internetovému obsahu.

Následuje stručný výtah z fotodokumentace loňského čištění ve vailském Breckenridge;

LostFound1

Kromě pytlů plných nevábně běžného odpadu typu plastových lahví a nejrůznějších obalů taky sesbírali ne zrovna málo poztrácených skipasů;

LostFound2

Asi tucet mobilů, vysílaček a kamer;

LostFound3

Taky nějaké klíče od aut;

LostFound4

Něco golfových míčků (nejspíš pár ulítlých drivů ze sousedícího hřiště), spoustu dámských sponek a bižuterie, zato letos jen jedinou sadu červeného negližé;

LostFound5

Ale taky Blue Horseshoe! Tu bych si přál jednou za život najít. Kus nefalšovaného Štěstí.

LostFound6

Když tohle středisko zdokumentuje a vhodně zábavnou formou zveřejní, nepřekvapí mě, že napřesrok se vydá sbírat spousta nových fandů. Možná nejen těch, kterým zůstaly stát jejich zamčené káry na parkovišti.

A ještě mě napadá jiná – byť související – věc.

Když svému skiareálu někteří loajální lyžaři takhle velkoryse pomáhají, středisko oplátkou rádo udělá něco extra zase pro všechny své návštěvníky.

Jako Vail Resorts v každém svém středisku v nejfrekventovanějších restauracích nahoře i dole pod kopci – nabíjecí stanice na mobily. (Vail ve svých střediscích nabízí sociální aplikaci EpicMix, proto je v jeho vlastním zájmu, aby mohli být návštěvníci online, kdykoli potřebují.)

Charging station 1

Charging station 2

(Nevím proč, ale do tuzemských podmínek bych areálům doporučoval podobnou velkorysou poličku umístit do zorného pole bezpečnostní kamery. Kecám, vím proč.)

Tom