Videomarketing braný osobně: lyžující kovboj Billy Kidd, vyhazov starýho Zimy, vyznání z lásky ke sportu

Foto: Killington Resort

Nedávno vzpomínanou tematickou náplň videomarketingových klipů horských středisek doplním dnešní sadou (namátkou posbíraných) videošotů zdánlivě různorodého obsahu, opět však nepřekvapivě bazírujících na navlas stejných principech.

A to: všechny filmy mají společných několik prvků – nejdou přes čáru umírněnosti ve vizuálním i zvukovém efektu, používají autentický příběh místních rezidentů s reálným jménem a historií, kteří nejenže mají co předvést, ale i říct. Nic v těchto klipech není anonymní a nevěrohodně přehrávané, nikdo v nich slizce neprodává. Nýbrž vypráví příběhy, jež se nestanou ve své krátké stopáži promarněným časem snad žádného diváka. 

Nečetli jste to už někde?

Začnu v mém oblíbeném kovbojském Steamboatu, připomenutém nedávno v článku o focení momentek. Ambasadorem střediska je známý olympionik Billy Kidd, gigantická místní ikona lyžující ve stetsonu. Ve Steamboatu provozuje vlastní lyžařskou školu, vlastní půdu na prodej a jeho videa bývají rovným dílem slušným píárem jeho živnosti stejně jako resortu, jehož lyžařské sekci šéfuje;

Šoumen Billy Kidd je celebritou všude, kam se ve Steamboatu vrtne – třeba i v místní kafetérii. A nemine jedinou příležitost zapropagovat svůj resort, klidně i od stolu a rozjedeného talíře jako na tomhle  ryze privátním návštěvnickém videu;

Dost bylo Billyho.

Když před pár lety postihla východoamerické pobřeží sněhově bídná zima, v Killingtonu si z toho namísto fňukání udělali legraci: tamní střediskový šéf Mike Solimano si pozval starýho dědka Wintera do řiditelny na kobereček. A radši jej poslal předčasně dom, ať nezaclání alfasameckému charismatu jarního krále;

Přitom rok předtím měli krapet jinačí starosti se sněhem!

Uzavřu opět nejryzejší videomarketingovou klasikou – příběhy místních. Montanský číšník Jon Good, tedy Jonatán Dobrota, přijel jednou do Deer Valley na dovolenou a už tam zůstal. Sjiždí proslulý utažský šampaňský prašan každý den a mezi tím roznáší dobroty hostům v místním Royal Street Café;

A úplně nakonec osobní vzpomínka.

Je to už něco let, co kamaráda Dana Roycrofta z Canmore vyřadili z kanadského běžkařského mančaftu – dvě sezóny před domovskou Olympiádou, k níž směřoval vrchol své kariéry. Dan se zapříčil a pokusil se nominovat po ose vlastní přípravy; nakonec se mu to stejně nepodařilo. Na svůj vyhazov z repre tehdy zareagoval tímhle emotivním videem nazvaným „Z lásky ke sportu“, které i po letech považuju za jedno z nejsrdečnějších autentických sportovních vyznání;