Zákulisí horského Oktoberfestu: Nejen pivko a polka

Foto: Snowbird resort

Babí léto se v amerických skiareálech čím dál častěji odehrává ve znamení vrchovatých tupláků, kožených kraťasů a jódlování. O imitaci Bavor se každoročně snaží desítky resortů; jen jediný zahraniční Oktoberfest však zůstává nejstarším, největším a ryzím. Snowbirdský.

Oktoberfest v utažském skiresortu Snowbird je unikátním v každém ohledu. Letos tam chystají už 45. ročník; začali v roce 1972 – hned v prvním létě poté, kdy bylo středisko založeno. Tehdejší provozní šéf vymyslel jednodenní pivní happening na motivy proslulých mnichovských slavností coby poděkování zaměstnancům za celoroční dřinu. Další rok se už oslavy protáhly do prodlouženého víkendu a přišlo na ně tolik lidí, že už v sobotu v poledne jim došlo všechno jídlo. Během následujících dvaceti let se každoroční hostina natáhla z jediného víkendu na pět. V roce 2000 pak přidali šestý víkend, v roce 2007 sedmý, od roku 2013 už slavnost trvá 9 víkendů – od poloviny srpna do října. Dorazí přes 60 tisíc lidí a jde o zdaleka nejdůležitější mimosezónní událost snowbirdského resortu, ovlivňující každý aspekt střediskové ekonomiky.

Každá ruka dobrá
Středisko si nenajímá externí eventovou produkční agenturu, která by se o organizaci festivalu postarala, jako to dělají jiná velká střediska (například konkurenční Oktoberfest ve Vailu); vše je koordinováno i produkováno kmenovým personálem skiareálu, k němuž v létě najímají nutnou sezónní výpomoc: naposledy šlo o 120 lidí, povětšinou na obslužné gastro pozice a do technických služeb. Kromě této jednorázové námezdní vlny umožňuje Oktoberfest středisku udržet víc kvalitních lidí na celoroční mzdě, což lví měrou přispívá k jejich vysoké pracovní loajalitě.

Podle Dave Fieldse, který se dlouhá léta o chod festivalu staral (než vloni v létě povýšil na pozici generálního manažera Snowbirdu), do organizace Oktoberfestu se přímo angažuje naprosto každé oddělení střediska: „Ať už jde o zapojení a obsluhu skoro 50 pokladen, zajištění prodeje, marketing festivalu, provoz lanovek či chod doprovodných akcí – pro každého zaměstnance máme práci od rána do večera,“ komentuje Fields. Zahrnuje to například i technické profese z audio/video oddělení marketingu střediska, zabezpečující zvukařinu prakticky nonstop vystupujícím hudebním produkcím na dvou pódiích. Pořízení vlastní zvukové techniky se na první pohled jevilo riskantně vysokou sumou investovanou dlouho předem, ale jak Fields zdůrazňuje, vrátila se jim během roků už několikanásobně zpět, než kdyby si museli najímat předraženou externí aparaturu s obsluhou za tisíce dolarů na den.

Organizační plánování programu festivalu – rezervace kapel, umělců, koordinace jednotlivých prodejců a ostatních dodavatelů – je celoroční plnoúvazkovou prací pro dva manažery. Zkraje srpna, asi týden před vypuknutím festivalu, každý ve středisku přestane s tím, čemu se dosud věnoval – všichni jsou naráz potřeba venku. „Potřebujeme pomoc naprosto všech při přípravách na místě – je to nepředstavitelné kvantum práce, během pár dní stihnout všechno postavit. Stany, pódia, ploty, grily, velkou uvítací bránu u vchodu a další tuny věcí. Potřebujeme každou ruku,“ popisuje bývalý organizační šéf.

Dodává, že největší každoroční výzvou bývá uskladnění rok od roku stále větších skladových zásob jídla a nápojů: „Spolupracujeme s místním řeznictvím, které pro nás vyrábí klobásy a ostatní masné pokrmy; dělají nám čerstvé na každý z devíti víkendů. Jednoduše tu nemáme tolik chlazeného prostoru, kolik bychom využili. Dokonce si už musíme pronajímat chladírenský vůz, který zaparkujeme před budovou a skladujeme tam zásoby, jež se jinam nevešly.“

Během konání festivalu se šéf Fields pravidelně zaměřoval na stejnou věc, jako legendární Walt Disney ve svém parku. Tedy na úzkostlivou kontrolu pořádku a zejména pak čistoty toalet: „Udržet záchody čisté je při enormním množství lidí obrovský problém. Nejdelší fronty tu vždy míváme na dámské toalety. Abychom odlehčili kapacitě našich standardních, pronajímáme si ještě 30 mobilních. Dvakrát víc než před pár lety, a pořád to nestačí,“ píše Fields. Za největší výzvu považuje udržet čisté právě mobilní kabiny. Středisko najímá každoročně stále víc uklízečů, ale kdykoli je třeba, práce se chopí naprosto každý, kdo je po ruce. Že špinavé nebo tekoucí záchody mohou snadno – metaforicky i doslova – poskvrnit návštěvnický zážitek, dobře věděl pan Disney před šedesáti lety a navlas stejnou doktrínu sleduje i vedení Snowbirdu.

Nalité odvezou
Zatímco některé věci se v průběhu historie festivalu vyvíjely, jiné zůstávají neměnné. Jednou z těch trvalých je autenticita celé akce. Tu v sedmdesátých letech zakládali lidé s rodinnými kořeny sahajícími k původnímu mnichovskému Oktoberfestu; místní pamětníci tvrdí, že nefalšovaná bavorská atmosféra, jaká tu vládne dodnes, přetrvává od prvních ročníků.

Zdejší autenticita jde daleko za notorické takty polky, komického ptačího tance a servírování masité německé stravy; ačkoli právě to je pochopitelným základem programu. Během 19 festivalových dní středisko prodá několik tun klobás, řízků a jablek – zejména ve formě tradičního štrůdlu. Pár desítek hostujících pivovarů, německých i amerických, tu čepuje své podzimní příchutě; návštěvníci tu rádi utrácí dvacet dolarů za obrandované tupláky, do nichž si kupují čepovaná piva – jen takových nádob středisko prodá vysoko přes deset tisíc. Denně ve tři odpoledne se pak na třítisícovkovém kopci Hidden Peak rozezvučí alpské rohy (můžete znát z vlezlé reklamy na Airwaves); jde o tradici už od prvního ročníku z dvaasedmdesátého a podle Fieldse je to léta jeden z největších magnetů na davy lidí.

 ← Ve tři odpoledne se na třítisícovkovém kopci Hidden Peak rozezvučí alpské rohy

Tak jako v Mnichově, i americký festival otevírá Burgermeister – oficiální starosta Oktoberfestu; během 44leté historie měl Snowbird pouhé tři. Burgermeister provází všemi oficialitami programu, uvádí hosty, moderuje soutěže, vede nezbytný německý Ententanz, bez ustání si s někým připíjí a vysvětluje návštěvníkům rysy bavorské kultury. Mluvě o ní – žádný festival se nemůže nazývat Oktoberfestem bez původních kapel oblečených do pověstných lederhosen s podkolenkami, vyhrávajících největší hity polky, zatímco posluchači zapíjí mastné klobásky nějakým německým tradičním ležákem z vlastního korbelu. Snowbirdský festival hostí několik kapel, povětšinou tradičních bavorských. Neomezuje se ale pochopitelně jen na tradiční muziku, to by byla jeho ekonomická sebezáhuba; pořadatelé staví i druhé pódium pro mainstreamovější žánr různých rockových a jiných alternativních kapel. Když si návštěvníci potřebují odpočinout od rytmů polky – a že spousta z nich potřebuje, mají se kam vrtnout.

S takovou spoustou alkoholu kolem snowbirdští pořadatelé musí zohlednit skutečnost, že naprostá většina návštěvníků přijela vlastním autem. Středisko je v tu dobu plné formálních pořadatelských cedulí připomínajících, aby lidé neřídili pod vlivem alkoholu; nicméně ty řidiče, kteří pili, je resort ochotný na vlastní náklady odvézt domů do Salt Lake City. „Každoročně nás to stojí majlant, ale děláme dobrou věc, která se nám dlouhodobě vyplácí,“ komentuje Fields.

Svoboda, zda a kde utrácet
Snowbirdský resort na Oktoberfest nevybírá žádné vstupné, jelikož by to podle Fieldse mohlo negativně ovlivňovat příjmy z hned několika dalších zdrojů. Takto účastníci volně přichází a utrácí za vstupy na různé aktivity pro sebe i děti, za obědy, trička a spoustu dalšího upomínkového artiklu. Model volného vstupu hodnotí sám Fields jako dlouhodobě vysoce úspěšný a jako jakýsi katalyzátor k tomu, že hosté u nich ročník od ročníku utrácejí stále víc peněz. Snowbird téměř každým rokem přidává nějakou novou programovou atrakci a řadu dalších důvodů k otevření peněženek navíc; velké oblíbenosti se těší tamní horská dráha, bobovka, bungee věž, lezecká stěna nebo lanový park, mezi dalšími. V permanenci je lanovka vozící hosty na populární scénické obědy do tamní třítisícovkové Summit Lodge, velkoryse prosklené chlouby střediska, nabízející unikátní výhledy přímo od stolů.

 ← Burgermeister, oficiální starosta snowbirdského Oktoberfestu

„Jídlo a pití nám jdou na odbyt skvěle, ale i všechny naše aktivity máme plné,“ pochvaluje si Fields. „Během víkendů Oktoberfestu mírně zdražujeme všechny atrakce i jízdy lanovkou, přesto máme frontu na pokladnách od rána plných pět hodin v kuse. Všechny složky festivalu nám ekonomicky šlapou. Další zdroj příjmů nám plyne od asi třicítky smluvních prodejců, kterým pronajímáme místo na tržišti. Jde o různá tradiční řemesla, šperky, laskominy. Vybíráme pevné nájemné bez ohledu na to, kolik utrží. Externí prodejci jsou pro nás dalším vítaným zpestřením festivalové nabídky a jistě i jedním z důvodů, proč je náš Oktobersfest tak vyhlášený.“

Vyprodané postele
Promyšlenou variabilitu nabídky festivalu zdůrazňuje Fields opakovaně. Dobře ví proč; desetileté dítě bude těžko rodiče přemlouvat, aby jej příští víkend opět vzali na polku a jódlování. Ale pravděpodobně bude chtít na horskou dráhu, do bazénu a na to nové malování obličejových masek, co mu slíbili posledně. Nadto, snowbirdští se vůbec nesnaží propagovat Oktoberfest pouze jako pivní festival: „Mnoho našich hostů nepije, a přesto odcházejí velmi nadšení s plánem, že se některý víkend ještě vrátí,“ komentuje Fields. „Ať už pijí nebo ne, často si u nás rezervují hotelové postele – od našeho marketingu dostávají výhodné pobytové balíčky. Výsledkem je, že přes festival ubytováváme mnoho lidí z blízkého Salt Lake City, kteří to mají domů míň než půlhodinu. Během let popularita našich ubytovacích programů prudce roste; věřím, že je to zejména díky stále pestřejšímu doprovodnému programu. Vždycky jsme prodávali hodně ubytování, poslední ročníky ale máme stále vyprodáno.“ Pokud manažer horského resortu referuje ke svým srpnovým, zářijovým a říjnovým víkendům jako vyprodaným, něco zřejmě dělá dobře. Zvlášť, jde-li o resort s kapacitou přes tisíc postelí.

Nejpopulárnějším večerem je nepřekvapivě sobotní, ale díky zvýhodněným balíčkům si hosté zvykli rezervovat si pobyty od pátku do neděle. „Cílem bylo zajistit naplněnost na všechny tři dny, tak jsme takto nacenili balíčky. Vzalo to nějaké cenové testování, ale brzy jsme se dobrali k verzi all-inclusive (noclehy, plná penze a vstup na hlavní aktivity, vše v jediné ceně) jako nejžádanějšímu produktu. Celkově jde o ziskovější verzi, než kdybychom si účtovali za každou službu zvlášť, navíc tím velmi ulehčujeme frontám u pokladen a na recepcích. Plus se jednorázovým balíčkem velmi zjednoduší rezervační systém. Lekce z toho plynoucí: nekomplikovat lidem způsob, kterým nám dávají své peníze,“ uzavírá letitý šéf festivalu Dave Fields.

A tak zatímco ryzí autenticita proslavuje snowbirdský Oktoberfest mezi jeho návštěvníky, pro ekonomický úspěch byznys modelu této tradiční akce ze zdá být klíčovou promyšlená rozmanitost programu a způsob, jak resort dokáže těžit z veškerého zdánlivě vedlejšího utrácení než jen toho zjevného za pivo a klobásy. Snowbirdský resort dokazuje, že úspěšný horskostřediskový letní program může jít na hony daleko za typický víkendový fesťák. Vlastní renomé akce dává lidem důvod, aby přijeli; ale až správný mix programových aktivit podpořených atraktivní pobytovou nabídkou je přesvědčí, aby i zůstali. Případně přijeli znovu. To se zdá být tou kýženou vítěznou kombinací.